Frauen im geteilten Deutschland
Co jsou ženy, se dozvíme, až se jim přestane předepisovat, co mají být.
— Rosa Mayreder, rakouská spisovatelka
a aktivistka za ženská práva, 1858-1938
Emancipace žen ve střední Evropě během 20. století byla výsledkem dlouhodobého vývoje, jehož kořeny sahají hluboko do 19. století. Již tehdy si mnohé ženy začaly uvědomovat své společenské postavení a aktivně usilovaly o přístup ke vzdělání, profesní seberealizaci a občanským právům. V českých zemích, Rakousku i Německu se objevují první ženské spolky, publicistky a reformátorky, které kladou základy pozdějšího hnutí za rovnost.
Ve 20. století se proces emancipace zrychluje pod vlivem válek, politických změn a modernizace společnosti. V Československu, Rakousku i Německu sehrály ženy klíčovou roli v poválečné obnově, ale jejich společenské postavení se lišilo podle politického systému. Zatímco v NDR byla ženská pracovní účast podporována státem, v SRN a Rakousku se tradiční rodinné modely udržely déle. V Československu byly ženy formálně zrovnoprávněny, ale často využívány jako nástroj ideologické propagandy.
Od 60. let se začínají prosazovat nové formy ženské angažovanosti – od kulturní tvorby přes vzdělávání až po politický aktivismus. Po roce 1989 se otevřel prostor pro svobodnější diskusi o genderových rolích, rovnosti a ženské identitě. Dnešní pohled na emancipaci žen ve střední Evropě je tak výsledkem historických zkušeností, kulturních rozdílů i společného úsilí o rovnost a respekt.
Už více než tři desetiletí je rozdělení Německa minulostí. Přesto se stále setkáváme s mnoha klišé, která jsou připisována ženám z východního a západního Německa.
Západoněmecká žena bývá často popisována buď jako „puťka u plotny“, nebo jako nekompromisní kariéristka. Naproti tomu východoněmecká žena „zastane mužskou práci“ třeba v uhelném dole. Je označována za drsňačku, nebo také za krkavčí matku, protože dává své děti do jeslí. Západoněmecká žena používá genderově korektní jazyk, zatímco východoněmecká si s tím neví rady. Jednou je východoněmecká žena považována za poraženou, jindy za vítězku německého sjednocení. Seznam těchto stereotypů je dlouhý. Ačkoliv si často vzájemně odporují, všechny vycházejí z přesvědčení, že se přesně ví, jak „ta“ východoněmecká a „ta“ západoněmecká žena vlastně smýšlí.
Výstava „Ženy v rozděleném Německu“ se snaží na tyto otázky odpovědět. Vydaná Spolkovou nadací pro vypořádání se s diktaturou SED a kurátorovaná Clarou Marz je příspěvkem k 35. výročí německého znovusjednocení. Na 20 plakátech jsou představeny rozdílné životní reality žen v Spolkové republice Německo a v Německé demokratické republice v 70. a 80. letech 20. století.
Cílem výstavy je zviditelnit nejrůznější zkušenosti žen a ukázat jejich životní skutečnosti v obou německých státech – s důrazem na společné rysy i rozdíly.
Zároveň výstava klade otázku, zda ženy v obou státech, navzdory rozdílným politickým a společenským podmínkám, přece jen nespojovalo něco společného, a to společné úsilí o sebeurčení v systému utvářeném muži.
Podobné otázky rezonovaly i v tehdejším Československu, kde socialistický režim deklaroval rovnost žen a mužů, podporoval zaměstnanost žen a budoval síť předškolních zařízení. Ženy byly aktivně zapojovány do pracovního procesu, často však bez odpovídajícího ulehčení domácích povinností. Přestože se na první pohled nabízela paralela s východoněmeckým modelem, realita byla mnohdy ambivalentní – mezi oficiální ideologií a každodenní zkušeností žen existoval výrazný rozdíl. I zde se ženy pohybovaly mezi očekáváním poslušnosti a touhou po sebeurčení.
Postavení žen ve společnosti je výsledkem dlouhého historického vývoje, který byl po staletí formován kulturními normami, náboženskými představami, právními omezeními i ekonomickými podmínkami. Od neviditelnosti v dějinách, přes boj za volební právo, přístup ke vzdělání a pracovnímu uplatnění, až po současné diskuse o rovnosti, reprezentaci a genderových rolích – ženská zkušenost je mnohovrstevnatá a často protikladná.
Ve 20. století se ženy staly aktivními účastnicemi společenských změn. V různých politických systémech – ať už demokratických, autoritářských či socialistických – se jejich role vyvíjela od tradičního modelu péče o rodinu k širšímu zapojení do veřejného života, práce, kultury i politiky. Přestože se podmínky lišily, společným jmenovatelem zůstávalo úsilí o větší míru autonomie, uznání a rovnosti.
Dnešní ženy žijí v době, kdy jsou historické stereotypy stále přítomné, ale zároveň podrobovány kritickému pohledu. Otázky rovnosti, genderové spravedlnosti, péče, práce a identity zůstávají aktuální. Výstava „Ženy v rozděleném Německu“ se zaměřuje na konkrétní historické období, které ukazuje, jak rozdílné politické a společenské kontexty formovaly ženské životy – a jak se tyto zkušenosti promítají do současnosti.
Tato výstava a série doprovodných akcí je pozváním k reflexi:
Co znamená být ženou v určité době a na určitém místě? Jaké příběhy byly slyšet – a jaké zůstaly skryté? A co se můžeme z minulosti naučit pro budoucnost?
Výstava je doplněna pestrým doprovodným programem, který nabízí hlubší pohled na téma ženské identity, historických zkušeností i současných výzev. Těšit se můžete na přednášky odbornic a odborníků z Česka, Německa i Rakouska, tematická filmová promítání, diskusní večery i inspirativní setkání s pamětnicemi.
Pojďme společně objevovat příběhy žen, známých i neznámých, které formovaly naši minulost i přítomnost. Hrdinky veřejného života i každodennosti – matky, sestry, manželky a dcery, jejichž síla často vyrůstala ze vzájemnosti a podpory v rodině i díky - či společenským podmínkám navzdory.
© 2016–2025 GOETHE CENTRUM Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Všechna práva vyhrazena. Vytvořilo PB Solution.
Přizpůsobujeme se Vám na míru. Abychom v tom byli co možná nejlepší, potřebujeme Váš souhlas k využití jednotlivých cookies a předáním dat třetím stranám. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "OK".
Zde máte možnost povolit jednotlivé cookies podle Vašich preferencí.